Bari – když se holky sbalí a prostě jedou

Někdy stačí málo. Jen chtít. A pak si říct – tak jo, jedeme. Bez velkého plánování, bez dokonalého itineráře. A vznikne z toho výlet, který vám rozsvítí vnitřní světlo a ještě vám zůstane sladce mastná pusa od focaccie.

Tady je náš příběh z Bari, který jsme s Kristýnkou prožily s lehkostí, smíchem a otevřeným srdcem. Možná vás inspiruje taky na chvíli vypnout a jen… vyrazit.

Naše první „holčičí“ cesta bez cestovky

Poprvé jsme se s dcerou Kristýnkou rozhodly vyrazit do zahraničí samy – bez cestovní kanceláře, jen s letenkami a nadšením. Let byl s Ryanairem z polských Katovic, a protože odlétal už v 5:45 ráno, přijela ke mně už den předem – a že by se u nás vyspala, to se úplně říct nedá. Vyrážely jsme totiž ve 1:30 v noci. Já naštěstí chodím spát brzy s malým Františkem, takže jsem aspoň pár hodin naspala.

Noční cesta a ranní Katovice

Cesta do Katovic byla klidná a bez problémů. Na letišti bylo kolem 3. ráno ještě poloprázdno. Byla to pro nás premiéra, co se týče samostatného odbavení, ale společnými silami jsme to zvládly. Stačilo naskenovat čárový kód z boarding pasu a šup na kontrolu. Tou jsme prošly snadno.

Zabraly jsme si pohodlná lehátka a čekaly na náš let. I když jsme měly náhodně přiřazená sedadla, seděly jsme přes uličku, takže vlastně spolu. Let byl v pohodě, jen přistání v Bari bylo trochu „divočejší“ – foukal silný vítr.

Bari – první dojmy, vítr a pistáciové pasticciotto

Z letiště jsme jely vlakem na hlavní nádraží v Bari. Jízdenky se kupují v automatech, ale přístroj nám moc nerozuměl – jeden pán nám pomohl. Zajímavostí je, že jízdenku musíte označit ještě před nástupem, jinak vás turniket na nástupiště nepustí.

Z nádraží jsme se vydaly pěšky k přístavu a pak do Starého města – Bari Vecchia. První dojem? Vítr, vítr a vítr – foukal tak silně, že jsme měly vlasy i náladu rozcuchané 😄 Ale uličky, kostelíky a atmosféra staré čtvrti to všechno vynahradily. Dali jsme si první italskou snídani – cappuccino a pistáciové pasticciotto. Božské. Za čtyři eura? Nechcete jinak začínat den.

Paní z ubytování nám psala, že apartmán je už připravený, takže jsme si tam zašly – maličký apartmánek se dvěma patry, dole kuchyňka a koupelna, nahoře postel. Předaly jsme si klíče, zaplatily každá 4 eura pobytové taxy a dostaly tip na výlet do Polignano a Mare a vyrazily zpátky do centra na oběd.

Naše první italské jídlo: těstoviny (já s houbami, Kristýnka s rajčatovou omáčkou), fanta a trochu místní atmosféry. Cena za dvě osoby i s copertou (poplatek za obsluhu a chléb – 2 €/osoba) byla 31 €.

Polignano a Mare – útesy, modré nebe a vítr

Po obědě jsme vyrazily vlakem do Polignana a Mare. Ačkoliv vítr stále neustával, městečko nás očarovalo – vysoké útesy, křišťálově modré moře, starobylé bílé domky a úzké uličky plné květin a poezie. Měly jsme zmrzlinu, procházku po pobřeží, obdivování krásy – a pak zase zpátky vlakem domů.

Na večeři jsme si vystačily s křupkami – únava byla silnější než hlad. Usnuly jsme jako špalky.

Alberobello – den trolích domečků

Ráno jsme si zašly na snídani – cappuccino a croissant v ceně ubytování (paní nám dala lístečky do blízké kavárny). Počasí se trochu umoudřilo, a tak jsme se vydaly do Alberobella – města pohádkových trulli domečků.

Cesta byla dobrodružná – Vlak měl jet každou chvíli, ale na tabuli to nikde nebylo napsáno. Začaly jsme trochu panikařit – co když nám ujede? Naštěstí jsem si všimla nějakého železničáře, tak jsem ho oslovila lámavou italštinou a zeptala se, odkud náš vlak jede. Vysvětlil nám, že musíme projít podchodem na úplně opačnou stranu nádraží. Rychle jsme se rozběhly a stihly vlak na poslední chvíli. S úlevou jsme si sedly, ale jen co jsme se rozjely, Kristýnka se s hrůzou podívala na svůj lístek a vykřikla: „Mamko, my jsme si ho neoznačily!“ NOOOO TVL!!! Celou cestu, která trvala asi hodinku, jsme se v duchu modlily, aby nepřišla kontrola. Naštěstí nás nikdo nekontroloval.

V Putignanu jsme musely přesednout na autobus, a tak jsme šly s davem směrem k zastávce. Dostaly jsme se tam mezi prvními a já se ptala řidiče, jestli jede do Alberobella, a on s klidem odpověděl, že ano (i když na jeho nápisu bylo něco úplně jiného). Tak jsme si sedly a čekaly jsme až se celý vlak přemístí do autobusu. Autobus byl za chvíli úplně plný, a řidič oznámil, že ti, co stáli, musí vystoupit, protože kdyby ho někdo kontroloval, měl by velký problém. Takže lidé museli vystoupit a čekat na další autobus, který přijede až za 40 minut. My jsme naštěstí, klidně dojely až do Alberobella.

A tady se musím zastavit – Alberobello je městečko, které rozhodně stojí za to vidět. Trolí domečky s jejich kulatými špičatými střechami, úzké romantické uličky plné malých obchůdků… úplně nás to okouzlilo. Zašly jsme do místní restaurace na pizzu. Bylo tam hodně lidí, ale menu měli pohodlně přes QR kód. Vybraly jsme si pizzu Prosciutto con funghi (šunka a houby) na půl a k tomu nějaké pití.

Když přinesli pizzu, podívaly jsme se na ní a říkáme si: „Hele, tohle není naše!“ Byla na ní jen cuketa! Tak jsem pizzu vzala a šla ji vrátit. Opět lámavou italštinou jsem vysvětlila, že tuto nechci, že si přejeme tu původní s houbami a šunkou. Paní na mě koukala a říká: „Ale vy jste si objednaly vegetariánskou.“ OOO já a vegetariánská? To teda rozhodně ne! Naštěstí se situace vyřešila a po chvíli nám přinesli tu správnou pizzu.

Za coperto (poplatek za obsluhu) jsme daly každá 3 eura, a s pizzou a pitím nás to vyšlo na 26 eur. Když jsme jedly, smály jsme se, jak se nám povedlo vyřešit všechny ty malé zádrhely a jak nám Alberobello naprosto okouzlilo srdce.

Cesta z Alberobella zpět do Bari aneb jak jsme si zahrály na rebely

Zpátky na nádraží a vymýšlíme plán

Došly jsme zpět na nádraží a koukaly jsme, jak se vrátíme zpět. Stála tam už dlouhá fronta na autobus. Určitě bychom se do něj nedostaly.
Tak jsme vymyslely, že si koupíme lístek jen do Putignana autobusem a pak z Putignana pojedeme vlakem do Bari Centrale, ale lístek si koupíme až v Putignanu.

Zázračný autobus a změna plánu

Počkaly jsme si na autobus, ten se velmi rychle zaplnil a my zůstaly stát na parkovišti asi 5. v pořadí. Autobus odjel, ale naštěstí hned přijel další, který měl jet až do Bari. Ptala jsem se, zda nám zastaví v Putignanu a prý, že ano. Tak jsme nastoupily a jely.

Do Bari na černo?

Po cestě mi říkala Kristýnka, že tento autobus jede až do Bari Centrale, akorát se ta zastávka jmenuje jinak, protože to stojí na druhé straně.
Tak jsme se domluvily, že pokud vyloženě v Putignanu řidič nevstane a nevyhodí nás, tak jedeme až do Bari.

Když zahlásilo, že další zastávka je Putignano a zastavil někde uprostřed města na takové zastávce, že to vypadalo jako kdyby stál jen na semaforech, tak nás v sedačce nebylo ani vidět. Dveře se otevřely a zase zavřely a jely jsme dál.

Jsme rebelky!

Když jsme dorazily do Bari, raději jsme vystoupily zadními dveřmi. Jsme REBELOVÉ.
Tato cesta každou vyšla 1,30 eur (dohromady jsme ušetřily 10 eur).

Po celodenním výletu do nádherného Alberabella jsme se vrátily do Bari a přestože jsme měly v nohách slušnou porci kilometrů, energie bylo ještě dost. Tak jsme se rozhodly, že se půjdeme rozloučit s městem – jak jinak než dobrým jídlem a sladkou tečkou.

Zamířily jsme zpět do naší kavárny, kde jsme byly už první den. Já měla chuť na tiramisu, ale to už nebylo. Tak jsem si dala Cannolo siciliano a k tomu Fantu. Kristýnka si znovu objednala pasticciotto pistachio a kapučíno. Celkem jsme platily 11 eur a měly radost jak malé holky, že jsme si to mohly ještě jednou vychutnat.

Když jsme vycházely z kavárny, zjistily jsme, že asi pořádně pršelo – ulice byly mokré, lidi chodili v pláštěnkách. Ale my? Ani kapka! Jakoby nám počasí přálo až do poslední chvíle.

Vyrazily jsme ještě pro vyhlášenou focacciu tradizionale con pomodorini. Jednu jsme si daly napůl. Tenká jako pizza, na ní pár rajčátek a dvě olivy. Mastná tak, že jsme se leskly jako slunce na hladině – ale chuťově úplně top. Sedly jsme si na lavičku na promenádě, koukaly na osvětlené ruské kolo, dojídaly focacciu a loučily se s Bari.

Večer přišla notifikace z Ryanairu – kvůli silnému větru může být let zrušen. A všechny eura už utracené! Takže v případě problému jedině kartou. Ale co, modlily jsme se, že to dobře dopadne a šly spát.

Poslední den v Bari

Poslední den ráno jsme si zašly ještě na snídani – kapučíno a vanilkový croissant, naposledy si užily tu italskou atmosféru. Na ubytování jsme pak kontrolovaly spoje na letiště a… nic. Žádný vlak, žádný autobus. Panika. Zapnula jsem ChatGPT  a ten nás uklidnil – prý co půl hodiny jede vlak.

Sbalily jsme věci a vyrazily na nádraží. Ale ouha – v automatu lístky na letiště žádné. Zase panika. Odchytila jsem paní uklízečku a zkusila to svou italštinou „na punk“ – chceme jet na letiště, lístky nejsou…. Paní naštěstí chápala, co řešíme, a odvedla nás před budovu k jiné dopravní společnosti, která zajišťuje dopravu na letiště.

Lístky jsme koupily a šly na nástupiště. Já si lístek orazila, Kristýnce to nešlo, tak ještě vyběhla ven. Šla jsem s ní, abych jí neujela. A dobře že tak – ve vlaku přišel revizor. Kristýnka lístek měla oražený, ale já nemohla najít ten svůj. Hrabu v batohu a v poslední chvíli ho naštěstí našla. Uf!

A zpět domů

Na letišti už šlo všechno hladce. Check-in jsme měly hotový z předchozího dne, let měl jen malé půlhodinové zpoždění. Kristýnka seděla ve 4. řadě, já v 17., obě ale v uličce, takže dost prostoru. Já byla u nouzového východu, takže nám letuška vysvětlovala, co dělat, kdyby… no, znáš to. Představivost jsem měla jako z hollywoodského filmu.

Let byl celkem klidný, jen trochu házel. A v půl čtvrté odpoledne jsme přistály v Katovicích, kde nás vyzvedl můj syn, který mezitím vezl přítelkyni na letiště do Krakova. Pak už jsme jely domů, plné dojmů a vzpomínek.

Kolik nás to stálo?

Celý výlet – letenky, ubytování, pojištění a veškeré útraty – nás každou vyšel cca na 6000 Kč.
A ta hodnota? Nepřepočitatelná. Tolik smíchu, radosti, blízkosti a italských chuťových orgasmů. 💛

Takže pokud váháš, jestli někam jet – jeď.

Nemusíš mít přesný plán, ani milion na účtu. Stačí dobrá kamarádka, chuť objevovat a otevřené srdce. Bari nám ukázalo, že i krátký výlet může mít dlouhý dozvuk v duši.

💬 Byl(a) jsi už někdy v Bari? Máš taky rád(a) cestování jen tak na lehko a srdcem? Napiš mi do komentářů nebo zpráv – ráda si přečtu tvůj příběh.
📸 A jestli plánuješ podobný únik, klidně si dej cannolo i bez výletu – jako malou oslavu života.